letadla

Objednejte se on-line

Jako hlupáci

Také jste se někdy jako piloti letadla chovali hloupě? Sami jste si způsobili problémy a nejraději byste si dali pohlavek? Pokusme se popsat, jaké nevhodné lidské postoje nás mohou dostat za letu do potíží.

Nejčastější příčinou letecké nehody je selhání té části letadla, která se nachází v kokpitu a obvykle sedí v sedačce za řízením. Chyba pilota způsobuje přibližně 50% všech fatálních nehod a toto číslo se za posledních 50 let v letectví prakticky nezměnilo. Největším nebezpečím pro letící letadlo je tedy pilot. To je člověk chybující, někdy nevzdělaný, nevýkonný, unavený, stresovaný, ale někdy také hloupý s hloupým mentálním a emocionálním přístupem k řízení letadla.

Země „Coca-coly a nesvobody“, Spojené státy americké, mají nejvíce letadel a nejintenzivnější letecký provoz na světě. Slovo „bezpečnost“ je zde zaklínadlem a v letectví je mu věnována pozornost až obsesivní. Federální letecký úřad (FAA) se pokusil identifikovat příčiny nevhodných postupů pilotáže a pokusil se zjistit, jaké lidské postoje vedou nejčastěji k letecké nehodě. Zavedl Program prevence nehod a jmenoval některé své inspektory v regionálních kancelářích do funkcí Accident Prevention Specialist (zvaní APES neboli opice). Inspektoři znovu analyzovali velké množství nehod, u kterých byla chyba pilota rozhodující příčinou nehody. Hledali a našli pět nevhodných lidských přístupů k řízení letadla, které nás mohou dostat do potíží.

Nezranitelnost (invulnerability)

V letectví, a zvláště ve všeobecném letectví, se nehody dějí často a média nás o nich intenzivně informují. Sledujeme ty události koutkem oka s vnitřním dobrým pocitem, že tyto příběhy jsou a vždy budou o někom jiném. V každém z nás je však zakořeněný pocit, že nehody se vždy dějí těm druhým. Když si pročítáme závěrečné zprávy z vyšetřování leteckých nehod, je v každém z nás optimistická, sebevědomá a naprosto zcestná víra, že právě toto se MNĚ stát nemůže a nestane. Kupříkladu, každý z nás má pevnou víru, že právě JÁ se zasunutým podvozkem nepřistanu. Není žádných pochyb o tom, že tuto stejnou víru měli také všichni, kteří bez vysunutého podvozku přistáli.

Pocit nezranitelnosti je přirozená lidská vlastnost velmi užitečná v běžném životě. Vrozený optimizmus nám dovoluje žít smířený s riziky, které nám běžný život přináší. Každý z nás může kdykoli zemřít třeba při nehodě na silnici nebo na zhoubnou nemoc. Nezhroutit se z toho a žít dál nám umožňuje tento klamný pocit nezranitelnosti, že takové věci se dějí ostatním, ale nám ne. To je užitečné jen do chvíle, než se rozhodnete řídit dopravní prostředek, třeba letadlo. Pocit nezranitelnosti nás vede k riskantním manévrům s vírou, že MNĚ to vyjde. Ale jak pravil klasik, optimistů jsou plné hřbitovy.

Pocit nezranitelnosti vede k tomu, že zkušený a zodpovědný pilot provedlvýkrut s L29 v nedostatečné výšce nebo posádka Cessny Citation se pokusila o stejný akrobatický prvek s dopravním letadlem. Pocit nezranitelnosti posílený euforizujícím vlivem alkoholu dovolil pilotovi Z-37 pracovat v nevhodných meteorologických podmínkách. Laskavý čtenář si sám domyslí, že pocit nezranitelnosti je spolupůsobícím faktorem velkého procenta všech leteckých nehod. Těch, při kterých pilot provedl let s nezpůsobilým letadlem, v nevhodných podmínkách, nebo prováděl nevhodné manévry s vírou, že právě jemu to vyjde.

Chlapáctví (machism)

Chlapáctví je naše sebedůvěra, že právě my můžeme riskovat, protožejsme tak dobří, že riskantní situaci dokážeme zvládnout.

Patří sem velmi časté sebevědomé postoje, které vídám tak často:

  • „Mapu v letadle nepotřebuji, vždyť já to tu znám a najdu to i bez mapy.“
  • „Počasí je sice mizerné, ale já to zvládnu.“
  • „Já si bezpečnostní pás vázat nemusím, létám bezpečně.“
  • „Nefunguje jedno magneto? Což, já to zvládnu, motor přece běží i s jedním magnetem.“
  • „Udělám po vzletu souvratovou zatáčku, to je efektní.“

Zde je jeden krásný příklad:

Jsou jedinci, u nichž chlapáctví dominuje. Jejich sebedůvěra působí na okolí dojmem zkušenosti a spolehlivosti. Poznáte je podle toho, že se jim stále dokola dějí drobné incidenty, za které oni „vůbec nemohou“. Drobné maléry rozhodně jejich sebedůvěrou neotřásají. Pamatuji si jednoho velmi zkušeného instruktora. Jeho působení bylo provázené neustálými maléry, poškození letadel, nehodami, narušováním řízených prostorů. Přesto je typické, že dokázal působit dojmem velmi spolehlivého muže. Sebejistým a rozhodným vystupováním dokázal přesvědčovat okolí, že on je ten schopný a určený vést ostatní.

V každém z nás je kus chlapáctví. Mějme ale na paměti, že zbytečné riskování je hloupé. Dříve nebo později nás štěstí opustí a osud nás dožene.

Vzdor (anti-authority)

  • „Neříkejte mi, co mám dělat! Já sám to vím nejlépe.“
  • „Proč bych měl absolvovat kontrolní let s instruktorem? U pilotních zkoušek jsem prokázal, že létat umím!“
  • „Proč bych nemohl dělat dlouhé přiblížení? Vždyť letadlům na okruhu se vyhnu!“
  • „Proč bych se měl bát létat v oblačnosti? Vždyť mám v letadle umělý horizont!“
  • „Doktore, létat s kyslíkem je zbytečné. Vždyť jsem byl v 15 000 ft a byl jsem v pohodě!“

Příroda nám nedala křídla a létat se musíme učit. I když žák po 50 hodinách výcviku dostane povolení zabíjet (ehm, rozumějte pilotní průkaz), přesto je toho ještě opravdu mnoho, co o létání neví. A čím více se toho postupně naučí, tím se mu znovu otevírají další a další nepoznané světy plné životně důležitých informací.

Také proto je letectví svázáno těžko uvěřitelným počtem předpisů a pravidel, jejich řádky jsou napsány krví našich předchůdců. Možná některé předpisy asi smysl nemají. Jsou také předpisy, které smysl mají. Potíž je v tom, jestli dokážu určit, které jsou které. V tuto chvíli třeba nevím, jaký ten jejich smysl vlastně je. Neznám příhody lidí, kteří draze vykoupili tu zkušenost, která vedla k zavedení toho či onoho pravidla.

Kdysi jsem byl svědkem extrémní historky na toto téma. U kluzáku L-13 Blaník při pravidelné prohlídce technik vyslovil podezření, že konstrukce letadla je narušená. To ale nebyl názor sebevědomého pilota, který se o letadlo staral. Aby dokázal, že to není pravda, vzal milý kluzák a provedl s ním akrobatickou sestavu. Měl bezva pocit, že patřičně předvedl, jak je letadlo pevné a bezpečné. Ukázalo se, že konstrukce toho letadla pochopitelně narušená byla.

Jedno ze starých pravidel letectví je, že se učíme z chyb druhých. Sami nemáme dost životů na to, abychom je udělali všechny sami. Rozhodný krok k pilotní dospělosti je, že respektování autorit a poučení se z chyb druhých jsou do značné míry opačné strany stejné mince. Autoritou mohou v tomto případě být letecké přepisy, instruktoři, examinátoři, řídící letového provozu, úřady a provozovatelé – zkrátka všichni, kdo nám do létání mluví.

Zbrklost (impulsivity)

Zbrklost je bezmyšlenkovité nutkání okamžitě řešit situaci, jedno jak, jedno čím. Hlavně ihned! Zbrkle jednáme v časové tísni a ve stresu. Pokud v nouzové situaci rychleji jednáme, než myslíme, svoji situaci si obvykle ještě zhoršíme.

Typickým, nikdy nekončícím příběhem je odskok po přistání s nedostatečně podrovnaným letadlem. Nezkušený pilot se lekne, má strach a je vystresován nečekanou reakcí letadla. Jedná zbrkle a snaží se letadlo rychle „přibít na zem“.

Kolikrát už se stalo, že při vysazení motoru si pilot zapraporoval vrtuli a vypnul přívod paliva ke zdravému motoru?

Stalo se v Čechách nedávno, že pilot kluzáku opustil na padáku úplně zdravé letadlo, které jen letělo příliš pomalu a jeho řídící plochy neměly očekávaný účinek.

Takových příběhů je opět mnoho…

Ke zbrklosti samozřejmě nahrává spěch, stres a strach při nouzové situaci. Zde je děsivý příklad paniky. Pilot vletěl do oblačnosti, došlo k prostorové desorientaci a nezvyklé poloze letadla:

Na palubě letadla nic nevznikne rychleji než panika. Zde je postup pro přežití: nadechněte se a myslete. Snadno se to řekne, hůře udělá, panika ale zabíjí.

Rezignace (resignation)

Rezignace je opakem zbrklosti. Pokud jsme v kritické situaci bezradní, někteří z nás to vzdají a odevzdají se svému osudu. Rezignace je výsledkem extrémního lidského strachu v bezprostředním ohrožení života. „Zmrazení“ nastane, když strach z blízké smrti zaplní naše vědomí a pro boj o přežití v něm nezbyde místo. Rezignace je reakce méně zkušených pilotů, kteří se dostanou do kritické situace. Potlačit strach není snadné.

Vzpomínám si, co mě učil jeden kolega pilot: „Když se ti zastaví motor, je lepší přistát na pole, než do lesa. Když už musíš do lesa, je lepší se trefit mezi stromy, než do kmene. A když už se řítíš proti domu, je lepší se trefit do okna, než do zdi. Hlavně musíš do poslední chvíle bojovat a letadlo řídit!“

nevhodný přístup

"protilátka"

nezranitelnost: "Mně se to nestane!" "I mně se to může stát"
chlapáctví: "To dám!" "Nemám to zapotřebí..."
vzdor: "Mně to neříkej!" dodržujte pravidla, obvykle mají smysl
zbrklost: "Honem honem, čas jsou peníze." ne tak rychle, myslet především
rezignace: "To už je teď zbytečný..." naděje umírá poslední, pokud ji pilot nepohřbí předčasně

Probrali jsme tu pět hloupých lidských přístupů, které vedou k nehodám. Neomylný pocit nezranitelnosti nás vede k víře, že těchto pět hloupých přístupů, těchto pět čertíků, je možné vidět v těch ostatních pilotech, ne v nás. Ve skutečnosti v každém z nás je kousek od každého. V každém z nás je také kousek vzdoru proti autoritám, chlapáctví. Každý z nás je někdy impulsivní a velký strach nás může dovést k rezignaci.

Pokud se chce dočíst více o nevhodných lidských přístupech pilota (hazardous attitudes), přečtěte si dva zajímavé články Howarda Frieda, které vyšly na leteckém serveru www.AVweb.com: It Can Happen to Me! aHazardous Attitudes Revisited.

Tento článek vyšel na leteckém serveru www.aeroweb.cz dne 20.8.2013.

Praha

Ostrava

České Budějovice

Parkování v Českých Budějovicích